Dlouhé týdny se táhne diskuse, zda mají dostat učitelé o 15% zvýšené tarifní platy, proč je to správné a kde na to vzít. Skutečně je to cesta, zajišťující zvýšení kvality našeho školství?
Vycházím z tří druhů zkušeností. První je moje vlastní výuka za socialismu od základky až po vysokou školu. Druhá je z školní docházky mých dětí na přelomu politického a sociálního systému. A třetí z vlastní pedagogické praxe posledních osmi let při působení na soukromé vyšší odborné škole.
A všechny tyto zkušenosti mají společného jmenovatele. Tím je propastný rozdíl mezi učitelem s velkým U, na kterého ještě po letech vzpomínají jeho svěřenci na třídních srazech a "pedagogem", který odříkal svojí látku a konec. Asi všichni pamatujeme na ten rozdíl. V prvním případě učitel měl autoritu a tím také dobrovolnou kázeň a všichni (nebo většina) skutečně vnímala , co říká. V druhém případě si žáci a studenti v hodinách přečetli knížky (dnes telefony a tablety) nebo je více než výuka zajímalo posílání psaníček / dnes SMS).
Každá škola má vedení, přes třídní schůzky komunikuje s rodiči, existuje samospráva, které se žáci a studenti účastní. Existuje tak mnoho informací, které mohou zjistit skutečnou kvalitu výuky jednotlivých pedagogů. Dalším ukazatelem je počet žáků a studentů, kteří uspějí při přijímacích zkouškách na různé obory dalšího studia.
Jsem přesvědčen, že plošná úprava tarifních platů nic nevyřeší. Jsou učitelé, kteří si zaslouží dvojnásobek dnešního ohodnocení a jiní, kteří jsou drazí i za současný plat. Jediným řešením je individuální ohodnocení na základě prokázané kvality. Jinak ti dobří budou dále ze školství odcházet a doplatí na to celá společnost.
