Už postarší téma. Viz "Přivedla žebráka na mizinu" od Jana Nerudy. Zajímavého principu používali v Byzantské říši, když tam platilo, že k žebrotě musel člověk mít dobrozdání svého biskupa, nebo v křesťanském starověku, kdy věřící potřebným pomáhali prostě prostřednictvím biskupa a jeho jáhnů .... v našich poměrech by bylo reálnější, kdybychom se mohli spolehnout a odkazovat na stát, že skutečně pomůže skutečně účelně a přiměřeně všem skutečně potřebným .... momentálně k tomu zbytečně dost schází tak nějak na obě strany.

Dědeček míval na dveřích kulatou plechovou cedulku "Zde se přispívá na chudé". Když začátkem padesátých let přišel o živnost, ceduli odstranil se slovy: dnes už přece žádní chudí nejsou.

Takoví lidé - a falešní žebrách ci existovali odjakživa...

Petře je to tak, karma. Když se ke mě taková osoba přimotá, většinou z ní táhne a škemrá o pár drobných. Pokud jdu právě do obchodu, nabídnu mu, že koupím nějaké rohlíky, pokud má zájem. Když souhlasí, dostane pečivo, peníze ne...ty by vzápětí prolil hrdlem.